7.2.2003 - CTC, ŽÁDNÍ GANGSTEŘI, RAPLINE
Stylová míchanice - ve vražedném šejkru se dneska natřepával hrubý punk od vsetínských kopců CTC, a k tomu dvě rapové party, halenkovsko-vsetínští ŽÁDNÍ GANGSTEŘI, plus novojičíňáci RAPLINE. Měl jsem z tohohle koncertu docela vítr, s Výborem jsme totiž nedávno hráli na dvou hiphopových akcích, ze kterých jsem byl tak zpruzen, jako už dlouho ne, nicméně...
Na CTC jsem byl hrozně natěšený. Mám k téhle kapele zvláštní vztah, dodnes žiju z jednoho jejich vystoupení ještě v Garáži, kam jsem dorazil v těžkých chmurách (pár dní předtím jsme se s mou tehdejší kapelou vyšili v autě), a ze kterého jsem odcházel přeplněný novou energií a hlavou mi dunělo „...jsi živý, jsi zdravý - tak jsi bohatý!“ Tenhle bič už ale CTC nehrajou - a pokud mě paměť neklame, tak žádný ze starších. Ovšem nové kousky si se starými rozhodně nezadají. Kapela se navíc kurevsky zlepšila po muzikantské stránce - a třeba Šiška za bubnama si sjel výkon, jaký jsem od něj ještě neslyšel. Pokud bych měl mermomocí přirovnávat, připomělo mi to ve své strohé a naléhavé pochmurnosti polskou Inkwizycju - to ale berte s velkou rezervou (už proto, že koncertně jsou CTC -teda aspoň podle mě - daleko lepší). Intenzivní zážitek! A mimochodem - taky tak prožíváte ty zvláštní momenty těsně před prvním odklepáním - momenty napětí, kdy celá kapela na okamžik znehybní a semkne se kolem neviditelného středu... a pak paličky jak zuby v bezmasých čelistech zavražděných hlídačů dávného pirátského bohatství odcvaknou zaklínadlo - tak - tak - tak - tak - divoký kůň s nozdrama v plameni zařve, kopyty potěžká vaše vnitřnosti a pustí se s váma prastarou cestou do míst, o nichž už člověk dávno zapomněl, že existují, a odkud se vrací znovu - načas - smířen sám se sebou?
ŽÁDNÍ GANGSTEŘI přijeli na Vraha v oslabení, jeden za dvou MC´s onemocněl, takže mikrák tentokrát kontroloval pouze Václav (když už je řeč o sestavě - desky tu strouhá DJ Valouch). To, co mě na GANGSTERECH (teda pardon, ŽÁDNÝCH GANGSTERECH) mimořádně bere, jsou texty - bez nekonečného vyvařování v nudných hiphopových klišé jdou po palčivých tématech (namátkou: hudební byznys, vražedné rodinné stereotypy, politika jako lukrativní kšeft, schovaný za maskou líbivých slov) a navíc jsou velmi osobitě napsané. Muzika ovšem připomíná na můj vkus kapku vyměklé pražské partičky (Penery, Indy a Witch), takže mě vystoupení po nějakém čase začalo zmáhat - já přece jen raději ostřejší tón.
Co se tohodle týče, docela jsem se spravil při RAPLINE. Ti na Vrahouna vybalili energičtější verzi stylu - dva uštěkané, překřikující se vokály, pompézní, šlapavější muzika - hudebně mě to bralo o poznání víc. Naopak texty mě oslovovaly jen občas, to když se oba rapeři přestali zabývat tím, odkud jsou, koho respektujou, proč rap milujou a jak jím žijou, a pustili se do méně omšelých témat (je mi ale jasné, že to, co je a co není omšelé téma, je do značné míry věc názoru) - mezi světlé momenty patřily například biče, v nichž si RAPLINE berou do huby fašouny; medí mě, když tenhle problém pociťuje jako palčivý i někdo jiný než punkové kapely. A protože můj celkový dojem byl příznivý, nezbývá než zakrákorat na závěr ono nesmrtelné - někdy příštěéé...
P.S. Úplný závěr večera ale patřil freestylu - a chlápek, co čapnul mikrofon, byl nemožný přiožralý debil, který se nezmohl na nic jiného, než na vypatlané vulgární rýmovačky. Moc se mi líbilo, jak byl zneškodněn - kdosi z davu posluchačů (neměl jsem v tu chvíli tucha kdo) si vzal taky mikrák a naimprovizoval pádnou rapovanou odpověď, která měla, na rozdíl od žbleptání toho idiota, hlavu a patu - a navíc i šťávu. Tak tohle se ti, Prudy, fakt povedlo!