21.2.2003 - ME2D, NO FEELING, DICELLES
Mám moc rád surrealistický pop, který hraje ME2D. Na nedávno vydaném cédéčku jako by vás jejich zvonící kytary hodlaly protáhnout podivuhodnou krajinou velmi sugestivních textů až někam na přelom osmdesátých a devadesátých let, do dob největšího rozkvětu toho, čemu se tenkrát říkalo nezávislá scéna. Jenže koncertně se mi ME2D nelíbil. Kapela hrává velmi zřídka - nejspíš i proto při vystoupení působila tak plaše a spoustu drobných momentů, jež v ME2Dích písničkách dělají neopakovatelnou atmosféru, pohřbila pod hlínou nervozity.
NO FEELING - anglicky zpívaný poppunk z Litvínova, který mi hudebně nic moc neříká. Po třech kusech mizím na odpočinek, takže závěrečný cover Dead Kennedys ke mně doléhá jen skrz dveře na chodbu. Je ale třeba říct, že kapele to šlapalo férově - čili proti gustu...
DICELLES (Vsetín) - nevím, nakolik to byl záměr, ale muzika mi přišla silně říznutá českým předpřevratovým androšem: monotónní smyčka valivého basového motivu, vynervovaný bicí break... jen ty chaotické útržky hovorů, psího štěkotu a vůbec všemožných ruchů obstarával nástroj nad jiné současný - počítač. Znělo to zajímavě a místy opravdu mocně, pokaždé ale jen do doby, než nastoupil vokalista. Záměrně neříkám zpěvák - týpek spíš uřvaně recitoval dokola se opakující kratičké útržky textů, jejichž smysl mi unikal. Sory, nemyslím to zle - mně ale takový způsob vyjadřování přijde jaksi bezradný, jako ukřičená kamufláž prázdna. Je mi sympatická snaha těchhle vsetínských elektronikou říznutých partiček znít po svém, žádná z nich mě však zatím doopravdy nesebrala. (pozn. listopad 2005: to jsem ovšem ještě neznal ODMOCNINU - to jen přepis názvu, já tady na klávesnici ten symbol, jenž je správným zápisem jména kapely, o které mluvím, prostě nemám...ale vy ho znáte z matiky - a hlavně MYOM!)
CTIB