Zdravím vás! Než se tenhle oddíl naplno rozběhne, není libo trochu historie? Následující psaní se původně objevilo v tištěných Vrahždách (čísla si z hlavy nepamatuju). Ať to šlape!

Úderem tohoto čísla zřizujeme ve Vrahždě koncertní rubriku - je absurdní, aby se v plátku, jehož existence souvisí s Vrahounem, TAK MÁLO mluvilo o muzikách, co tudy prohřměly. Nedočtete se ale o všech koncertech - sám je nestíhám komplet navštěvovat, a nikdo další, kdo by byl ochoten o nich psát, se zatím nenašel. Možná jsem se ale jen špatně poptával a v příští Vrahždě to bude barvitější...? No nic - vítejte tedy v našem víceúčelovém zařízení (zasvěcení vědí, že vrahounský sál dopřává i bonus - funguje občas taky coby sauna) - tentokrát vás při procházce zdejším panoptikem kolem ramen důvěrně a se světáckým úsměvem obejme CTIB. Jo, a ještě něco: vše, co se dočtete na řádcích níže, jsou jen a pouze MOJE VLASTNÍ názory. Nic míň, nic víc. To, že si někdo jiný koncerty, o kterých píšu, užil jinak, je přirozené. Tak jazz a hrůza!

4.1.2003 - SEE YOU IN HELL, CEREBRAL TURBULENCY, ANTICHRIST, SILENCE
Koncert otevírali brněnští extremisté SEE YOU IN HELL. Už na Vrahovi kdysi brněli - a dneska mě to teda rajcovalo neporovnatelně mocněji. Kapela rozšířila obsazení o druhou kytaru - mám pocit, že by ráda zněla podobně jako party okolo Prank rec. Proti gustu... že jo, osobně se mi ale líbily víc biče s punkovým jazejčkem (připadá mi, že jich v repertoáru pekelníků přibylo - pro mě to znamená plusové body) než momenty, kdy muzika podmračeně ztěžkla nebo se naopak pustila do ultrarychlé sypárny - v těch chvílích mi kapela zněla zlehka rozkodrcaně. Na závěr gigu ohlásil kytarista Filip covery od, cituji, „nejlepší severomoravské kapely“ - dramatická pauza - „RADEGAST!“. No, vysmahli je férově a získali mě tak definitivně na svou stranu. Nashle v pekle!
O CEREBRAL TURBULENCY (Ostrava) vám toho moc nepovím. Je to technicky bezchybná metalová kapela s občasnými grindcorovými odjezdy. Zpěvák střídá různé hlasové rejstříky - a v momentech, kdy nasazoval démonický bas, jsem se - uprostřed vší té hordy neznabohů, no fuj! - modlil za naše zpěvové repráky, které hrozily opustit své místo v bednách. To, že mi tahle muzika nic neříká, ovšem neznamená, že ji považuju za špatnou.
ANTICHRIST z polského Lublinu patří k mým nejoblíbenějším koncertním skupinám. Hustě mě medí hlavně hra kytaristy Bociana - celý se nad pádlem jakoby schoulí, surově odbíjí tíživé riffy, ze kterých co chvíli vystříkne kakofonie kratičkého noisového sóla (mimochodem: i mimo pódium je to pozoruhodný člověk s pozoruhodnými názory - v Hluboké ortbě č. 21 je rozhovor s ním, který všem vřele doporučuju k přečtení, i když s ním v několika momentech ještě vřeleji nesouhlasím; a jedna kuriozita, jež by mohla řadě tuzemských punks posloužit k malému zamyšlení: tenhle satanáš a zvrhlík, který uširvoucími poryvy svého vzteku tak působivě útočí na náš klid, učí na lublinské univerzitě). Dneska ale ANTICHRIST působili trochu unaveně - nejspíš protože šlo o poslední koncert jejich turné - navíc myslím nehrála žádné nové kusy... Můj dojem zkrátka nebyl tak intenzivní jako při předchozích příležitostech.
Věděl jsem už dřív, že ANTICHRIST a SILENCE jsou personálně spřízněné skupiny. Před koncertem mi pak kdosi vysvětlil, že zpěvák z ANTICHRIST hraje v SILENCE na basu. A tak jsem na bubeníka, který po gigu pořád tvrdnul za škopkama a ovíval se trikem, hleděl čím dál netrpělivěji a už už jsem mu chtěl říct, aby si sbalil svoje hebla a dovolil dalšímu nachystat se, než mi došlo, že i borec valí v obou partách - a v obou na bicí. A v obou hrubě - a v SILENCE snad ještě nápaditěji. Hudebně by se SILENCE dali zaškatulkovat jako emo, což není styl, který by mě bůhvíjak oslovoval. Tohle se mi ale líbilo moc. Ne že by se kapela zvukově nějak zvlášť vymykala záplavě jiných podobných spolků (další módní vlna - a zas všichni znějí stejně; po kolikáté už? a kolikrát ještě?). Písně TICHA ale stály na rajcovných nápadech a muzikanti se do nástrojů opírali s takovým gustem, vervou i fantazií, že jsem zapomněl na černé myšlenky o dalších kopírácích a... prostě se nechal unést.

18.1.2003 - SICHERHATESYSTEM, VETO, FOOLOCRACY, OKO
Daň za Vraha: člověk občas na muziku musí, i když je momentálně v hajzlu a náladu má na cokoliv jiného - popřípadě na nic. Mimo jiné i proto jsem tentokrát prosral SICHERHATESYSTEM, kteří koncert otevírali. Zúčastnění informátoři ovšem vykládali o vydařeném gigu a jeden z nich dokonce přirovnával SICHERKY ke Zrádcům rasy (r.i.p.) - no!
Na VETO jsem se už dal jaksi dohromady. Ještěže tak! Mám pocit, že šlo o snad teprve druhý koncert téhle party - a byla to velmi solidní soda! Ustřeloval jsem hlavně na holce za bicíma. Hrála ostře a přesně a dynamicky a kapela se pod její palbou vzpínala jak kůň, kterej se v divokém tanci snaží setřást krotitele (vůbec - všiměte si, jak zásadní slabinou spousty slibných tuzemských punkových kapel bývají bubeníci - a naopak, jak dobrý řezník pozdvihne z bláta i jinak sucharskou partu). Braly mě taky silné riffy, na kterých písničky VETA stály, připomínalo mi to místy třeba starý Radegast. Žiaľ pořádný kus jinak hustého zážitku mi ukrojil zpěvák. Opravdu mu nechci křivdit, možná se na něm jen podepsala tréma, těžko říct - typ nicméně vystupoval tak, jako by tomu, co zpívá, ani moc nevěřil.
To takoví FOOLOCRACY dovedou na koncertech rozdělat pěkný ohýnek mimo jiné zrovna díky zpěvákovi - Kubec s mikrofonem v ruce nenechá nikoho na pochybách, že je přesně tam, kde chce být a dělá právě to, co dělat chce. I tentokrát, napumpovaný dávkou divě znetvořeného rock´n´rollu, balancoval nad propastí publika ležérně jak seladon okolo lázeňských paniček, patřilo mu pódium i lidi pod ním ... ovšem tentokrát kromě mě. Frigidní ctib totiž už zase posedával bokem jak zchromlej kolemjdoucí a marně se snažil vyburcov
at se k jakékoliv emoci. Asi to byl slušný koncert, mně to ale dneska nějak nesedlo. (drobnost na závěr: název skupiny ne možná doslovně, leč zvučně přeložil mistr Kav: ŠAŠKOVLÁDA. Beru! - ostatně dovolte odbočku: proč se vůbec tak málo českých punkových kapel, časáků, distribucí atd. v poslední době jmenuje česky? Když tu kdysi hráli Oi Polloi, bavili jsme se s jejich tehdejším bubeníkem, kterej kdesi na zdi zahlídl nápis „fuck the police“. „Proč to není česky?“ ptal se ten týpek, „Rozumíš, když tohle někdo nasmaží na zeď u nás, tak pro kolemjdoucí je to fakt vostrý. Jenže tady to zákonitě nemůže nikoho praštit do očí stejně silně, to je snad jasný!“ A já jsem si ten nápis představil: MRDAT POLICII. To má šmrnc, ne?)
V kapele OKO, která nastoupila na závěr večera, valí tři typani z FOOLOCRACY spolu s pár kámošema takový bigboš bez zpěvu, zato se dvěma saxofony, co pekelně neladí. Myslím, že má jít spíš o přátelskou pojebávku než o vážně míněnou skupinu. OK?

7.2.2003 - CTC, ŽÁDNÍ GANGSTEŘI, RAPLINE
Stylová míchanice - ve vražedném šejkru se dneska natřepával hrubý punk od vsetínských kopců CTC, a k tomu dvě rapové party, halenkovsko-vsetínští ŽÁDNÍ GANGSTEŘI, plus novojičíňáci RAPLINE. Měl jsem z tohohle koncertu docela vítr, s Výborem jsme totiž nedávno hráli na dvou hiphopových akcích, ze kterých jsem byl tak zpruzen, jako už dlouho ne, nicméně...
Na CTC jsem byl hrozně natěšený. Mám k téhle kapele zvláštní vztah, dodnes žiju z jednoho jejich vystoupení ještě v Garáži, kam jsem dorazil v těžkých chmurách (pár dní předtím jsme se s mou tehdejší kapelou vyšili v autě), a ze kterého jsem odcházel přeplněný novou energií a hlavou mi dunělo „...jsi živý, jsi zdravý - tak jsi bohatý!“ Tenhle bič už ale CTC nehrajou - a pokud mě paměť neklame, tak žádný ze starších. Ovšem nové kousky si se starými rozhodně nezadají. Kapela se navíc kurevsky zlepšila po muzikantské stránce - a třeba Šiška za bubnama si sjel výkon, jaký jsem od něj ještě neslyšel. Pokud bych měl mermomocí přirovnávat, připomělo mi to ve své strohé a naléhavé pochmurnosti polskou Inkwizycju - to ale berte s velkou rezervou (už proto, že koncertně jsou CTC -teda aspoň podle mě - daleko lepší). Intenzivní zážitek! A mimochodem - taky tak prožíváte ty zvláštní momenty těsně před prvním odklepáním - momenty napětí, kdy celá kapela na okamžik znehybní a semkne se kolem neviditelného středu... a pak paličky jak zuby v bezmasých čelistech zavražděných hlídačů dávného pirátského bohatství odcvaknou zaklínadlo - tak - tak - tak - tak - divoký kůň s nozdrama v plameni zařve, kopyty potěžká vaše vnitřnosti a pustí se s váma prastarou cestou do míst, o nichž už člověk dávno zapomněl, že existují, a odkud se vrací znovu - načas - smířen sám se sebou?
ŽÁDNÍ GANGSTEŘI přijeli na Vraha v oslabení, jeden za dvou MC´s onemocněl, takže mikrák tentokrát kontroloval pouze Václav (když už je řeč o sestavě - desky tu strouhá DJ Valouch). To, co mě na GANGSTERECH (teda pardon, ŽÁDNÝCH GANGSTERECH) mimořádně bere, jsou texty - bez nekonečného vyvařování v nudných hiphopových klišé jdou po palčivých tématech (namátkou: hudební byznys, vražedné rodinné stereotypy, politika jako lukrativní kšeft, schovaný za maskou líbivých slov) a navíc jsou velmi osobitě napsané. Muzika ovšem připomíná na můj vkus kapku vyměklé pražské partičky (Penery, Indy a Witch), takže mě vystoupení po nějakém čase začalo zmáhat - já přece jen raději ostřejší tón.
Co se tohodle týče, docela jsem se spravil při RAPLINE. Ti na Vrahouna vybalili energičtější verzi stylu - dva uštěkané, překřikující se vokály, pompézní, šlapavější muzika - hudebně mě to bralo o poznání víc. Naopak texty mě oslovovaly jen občas, to když se oba rapeři přestali zabývat tím, odkud jsou, koho respektujou, proč rap milujou a jak jím žijou, a pustili se do méně omšelých témat (je mi ale jasné, že to, co je a co není omšelé téma, je do značné míry věc názoru) - mezi světlé momenty patřily například biče, v nichž si RAPLINE berou do huby fašouny; medí mě, když tenhle problém pociťuje jako palčivý i někdo jiný než punkové kapely. A protože můj celkový dojem byl příznivý, nezbývá než zakrákorat na závěr ono nesmrtelné - někdy příštěéé...
P.S. Úplný závěr večera ale patřil freestylu - a chlápek, co čapnul mikrofon, byl nemožný přiožralý debil, který se nezmohl na nic jiného, než na vypatlané vulgární rýmovačky. Moc se mi líbilo, jak byl zneškodněn - kdosi z davu posluchačů (neměl jsem v tu chvíli tucha kdo) si vzal taky mikrák a naimprovizoval pádnou rapovanou odpověď, která měla, na rozdíl od žbleptání toho idiota, hlavu a patu - a navíc i šťávu. Tak tohle se ti, Prudy, fakt povedlo!

21.2.2003 - ME2D, NO FEELING, DICELLES
Mám moc rád surrealistický pop, který hraje ME2D. Na nedávno vydaném cédéčku jako by vás jejich zvonící kytary hodlaly protáhnout podivuhodnou krajinou velmi sugestivních textů až někam na přelom osmdesátých a devadesátých let, do dob největšího rozkvětu toho, čemu se tenkrát říkalo nezávislá scéna. Jenže koncertně se mi ME2D nelíbil. Kapela hrává velmi zřídka - nejspíš i proto při vystoupení působila tak plaše a spoustu drobných momentů, jež v ME2Dích písničkách dělají neopakovatelnou atmosféru, pohřbila pod hlínou nervozity.
NO FEELING - anglicky zpívaný poppunk z Litvínova, který mi hudebně nic moc neříká. Po třech kusech mizím na odpočinek, takže závěrečný cover Dead Kennedys ke mně doléhá jen skrz dveře na chodbu. Je ale třeba říct, že kapele to šlapalo férově - čili proti gustu...
DICELLES (Vsetín) - nevím, nakolik to byl záměr, ale muzika mi přišla silně říznutá českým předpřevratovým androšem: monotónní smyčka valivého basového motivu, vynervovaný bicí break... jen ty chaotické útržky hovorů, psího štěkotu a vůbec všemožných ruchů obstarával nástroj nad jiné současný - počítač. Znělo to zajímavě a místy opravdu mocně, pokaždé ale jen do doby, než nastoupil vokalista. Záměrně neříkám zpěvák - týpek spíš uřvaně recitoval dokola se opakující kratičké útržky textů, jejichž smysl mi unikal. Sory, nemyslím to zle - mně ale takový způsob vyjadřování přijde jaksi bezradný, jako ukřičená kamufláž prázdna. Je mi sympatická snaha těchhle vsetínských elektronikou říznutých partiček znít po svém, žádná z nich mě však zatím doopravdy nesebrala. (pozn. listopad 2005: to jsem ovšem ještě neznal ODMOCNINU - to jen přepis názvu, já tady na klávesnici ten symbol, jenž je správným zápisem jména kapely, o které mluvím, prostě nemám...ale vy ho znáte z matiky - a hlavně MYOM! )

21.3.2003 - FESTA DESPERATO, AD CALENDAS GRAECAS, AKURAT
Vrahoun zas jednou praskal ve švech. Myslím, že většinu lidí přitáhl Akurat - ovšem všichni si tentokrát mohli (no, někteří spíš museli) popřát koktejl chuťově fakt fest různorodý. Začínali brňáci F.D. Vylezli na pódium, chvilka nezbytné pojebávky, pak první odklepání a... uf! Kulometná dávka od bubnů, kolem uší provřeští šrapnely křečí kytarového komba... Kytarista sebou začne škubat, jako by mu nástroj bezustání probíjel. Výskok - a při přistání klopýtne a padá z pódia zády do publika aniž by přestal hrát ... no hotovo! Líbilo se mi to jako prase, zvlášť když potom Mira Kokavec (jinak Ultima ratio rec.) za mikrofonem přidal pár komentářů k písním na nezvyklá, nicméně palčivá témata (zaujalo mě třeba zamyšlení nad místem, kam může být člověk pohřben - zkus si představit, že jsi natolik pevně připoutaný k místu, kde žiješ a o které se staráš, že chceš, aby tam tvoje tělo zůstalo i po smrti a stalo se tak znovu částí nepřetržitého koloběhu vznikání a zanikání - jenže i o takových věcech za tebe rozhoduje někdo jiný - a prosím vás, nehledejte v tom, co vám teď vyprávím, žádnou romantickou patinu - hlína je sice od nohou většiny z nás oddělena betonovou slupkou, to ale neznamená, že právě odtamtud nepochází vše, od čeho se odvozujem). Hudebně je F.D. ultrarychlá uřvaná palba, bezhlavý úprk, prostřídaný čas od času ráznými šlapavými pasážemi ve středním tempu. V závěru typani zaprasili ještě dva covery - jeden od Reagan Youth (kapku chaotická verze), a jeden od kvarteta z Hustých pičí, se kterýma F.D. sdíleli koncertní šňůru.
Ano, od AD CALENDAS GRAECAS. Ti toho večera nastoupili jako druzí - a sjeli si jeden z nejlepších gigů, jaký jsem od nich slyšel (i když Lochnes po koncertě skuhral, že se jim moc nevedlo - jo, často to kapela vidí jinak než publikum). Znám tuhle partu už fakt velmi dlouho - a vím, jak dlouho jim trvalo, než se vyhráli do téhle podoby. Čili dneska od nich můžete slyšet hodně osobitou verzi punkového chlustance. Tu osobitost má do značné míry na triku kytara - konečně ladí (teď Kanálovi trochu křivdím, je fakt, že ladění vychytal už před nějakou dobou, ale...), a tak i když jsou ty charakteristické vyhrávky lehce heavy (no, místy teda i víc než lehce, aspoň podle mého), mají švih - a zkrátka konečně můžou vyznít. A další změna k lepšímu - nový basák. Ten tepe pokaždé už během chystání (pro ostatní z kapely, kteří pobíhají okolo, tahají se s heblama, a připravují se, to musí být občas trochu vopruz, ne?) - při koncertě se sice občas utne, vynahrazuje to ale dravostí, se kterou do hry jde. Těším se, až frajeři vylezou s nějakou novou nahrávkou. Neschyluje se? Mělo by!
Po A.C.G. byla nejdřív dlouhá pauza. Hvězdy večera smýkaly na pódium aparát. Pak zvučení. Už během něj se dav ve vrahounském sálečku natřásal jak v bazénu, kde fičí umělé vlny. A co teprve, když AKURAT spustili - po několika písních jsme na žádost bubeníka museli otevřít okno, což jindy, z několika pádných důvodů, zásadně neděláme. Dnes by se tu ale lidi nejspíš prostě udusili... AKURAT dali tentokrát téměř dvouhodinový set, během kterého se kromě starých bičů objevila i spousta novinek - no a hlavně ty mě dostaly. Muzika mi sice čas od času zněla až moc... ne snad sladce, ale řekněme popově, ovšem na čem jsem ustřelil skutečně hrubě, byly texty (snad jen ten jak „...zpívám a tančím a jím pomeranče...“ mi fakt moc nesedí!). Totiž to je tak: vedle něžných, poetických momentů kapela vybalí sarkastickou bajku o oslech senátorech, posmutnělý příběh o tom, že máme konečně svobodu ... vybrat si který TV kanál chceme, zasoutěžit si v TV kvízu - a když ho nevyhrajeme, nevadí, hlavně že nás budou poznávat sousedi, když pak půjdeme po ulici... Nebo další hit - diskotéka hraje, týpek obhlíží holky na parketu a přemýšlí, kterou by pozval na drink - a když si pak konečně vybere a tancujou spolu, zjistí - ó hrůzo! - že tahle jeho nová buchta není oblečená do značkovýho! Přemýšlím, kdo u nás dělá podobné písně jako AKURAT - a nikdo mě nenapadá. Snad jen někteří písničkáři mívali svého času podobnou paletu. A ještě jedna věc: AKURAT bere za hraní peníze. Živí se tím. Někomu to nesedí. Nemůžu si pomoct, mně to přijde jako poctivý způsob obživy.

14.4.2003 - BORN DEAD ICONS, ARTIMUS PYLE
Pa-rád-ní koncert! A na to, že bylo pondělí, taky mimořádně slušně navštívený - naštěstí, protože kapelám na šňůře je třeba každé kačky (a Vrahovi koneckonců jakbysmet).
BORN DEAD ICONS, sympaťáci z frankofonní části Kanady, prohráli kámen-nůžky-papír, který si na začátku střihli s typanama z ARTIMUS PYLE, a tak museli na stejdž jako první. Osobně v jejich muzice slyším silnou ozvěnu motorheadovské šlapárny - ale písně jsou navíc proloženy spoustou vynalézavých rytmických kotrmelců, neočekávaných vyhrávek a záseků. Když jsem B.D.I. slyšel poprvé z kazety, působilo to na mě až překombinovaně, naživo ale zněli i se vším tímhle frajeřením fantasticky. Zazvěřil jsem jak parchant - a vrchol večera byl za mnou.
Totiž - zpěvák B.D.I. sice po posledním přídavku zahlásil - „tak, a teď přijdou ARTIMUS PYLE a natrhnou vám prdel“, v porovnání se svou dnešní předkapelou mi ovšem A.P. zněli docela tuctově. Jasně, přeháním, v žádném případě to nebyl žádný odvárek, nýbrž odbržděná lokomotiva, jejímuž strojvůdci z toho fikotu jeblo, takže teď bezustání mašinu zrychluje, i když to vypadá, že už zrychlit nelze. Jinými slovy: velmi solidní řezničina - jenže pro moje uši v tu chvíli bez nápadu, který by mě rajcnul a rozpálil. Co se ovšem očí týče: přátelé, kdyby pro nic jiného, tak krz podívanou stál tenhle gig za účast. Takové trio aby člověk pohledal! Kytarista: lehce nafotrovatělý dobrák od kosti, který se nahrbeně šoural po pódiu, přičemž mu triko vzdouval velmi solidní pivní mozůlek. Basák (a obstarával i mikrofon): vlasatý a bradatý čahoun, který na sebe během vystoupení strhával největší pozornost - při jeho rozměrech stačilo zatřást máňou a hned ho bylo plné pódium - a on byl navíc samý výskok, až jsem trnul, kdy se řízne o strop. No a ten řezník vzadu za škopkama! Před akcí to byl takový nenápadný menší týpek v mikině, furt s kapucí na hlavě - a pak, před vystoupením, mikču sundal - a vyvalil bicepsy jak moje stehýnka (nepřeháním!). Na webových stránkách czechcore jsem tuhle zahlídnul pár jejich fotek zrovna z Vrahouna - pokud jste koncert prošvihli a chcete si udělat barvitější představu, mrkněte tam. Ale příště raději přijďte rovnou!
CTIB