Hned, jak tedy Německo vyhlásilo Nezávislý stát Chorvatsko, začal ustašovský masakr a krveprolévání v Srbsku, Chorvatsku, Bosně, Hercegovině a v dalších satelitních státech Chorvatska. Napřed začalo vraždění vesnických obyvatel a pak i ve městech. Ortodoxní věřící byli zabíjeni a vyhlazováni jakýmkoliv způsobem. Katoličtí kněží v Chorvatsku vyměnili své hábity a mnišské kutny za uniformy hrůzostrašných ustašovských zabijáckých komand a bez veškerého studu vedli proti Srbům to nejbestiálnější a nebrutálnější tažení. Podle jezuitské přísahy prováděli satanské mučení, jaké toto 20. století ještě nevidělo. Proměnili se v netvory našeho století a nastala římskokatolická inkvizice moderního věku. Nemluvíme totiž o době před osmi sty lety; mluvíme o roce 1940! Jezuitská přísaha došla v našem století praktického uskutečnění a její provedení bylo Probíhalo veřejné mordování srbského obyvatelstva a nikdo z katolických kněží se nestyděli. Naopak se ve věrnosti Římu předháněli a vedli k tomu i všechny ostatní římskokatolické Chorvaty. Například v červenci 1941 jezuita Dr. Srego Perič z Livna kázal v kostele všem věřícím, že všichni Srbové mají být zmasakrováni včetně jeho vlastní sestry, která si vzala za manžela Srba. Doslova řekl: “Moji chorvatští bratři! Jděte a vybijte všechny Srby! Jako první ze všech moji sestru, která se vdala za Srba. Potom přijďte ke mně a já na sebe vezmu všechny vaše hříchy. Všichni, kdo se masakrů zúčastní, budou pak čisti od svých hříchů a vin, protože vražda není hříchem, je-li spáchána v zájmu katolické církve, ale právě naopak. Takový člověk je pak očištěn a zbaven všech svých hříchů.” Není možné zde nevidět nic jiného, než stejnou podobnost se “svatými” křižáckými taženími ve středověku, která každého účastníka od jeho hříchů očišťovala, a to i dopředu na dlouhé období. “Masakry prováděly tři hlavní skupiny chorvatských sil: Ustašovci, Domovská obrana a řádná armáda. Na zabíjení prominentních srbských občanů se často podíleli místní chorvatští úředníci. Většinou to byli lidé, které do těchto funkcí dosadil osobně Dr. Machek, když sestavoval celou svou autonomní vládu. Téměř celá tato vláda pak přešla k Ose a pokračovala ve svých funkcích pod Paveličovým vedením. Cíl masakrů byl důkladně promyšlený a politický: připojením Bosny a Hercegoviny vytvořit z Chorvatska Velké Chorvatsko, aby v případě, že by snad Spojenci vyhráli, nežil žádný Srb, který by ve volbách mohl hlasovat, kterou zemi si vybere. Masakry po sobě následovaly takto: Od 12. do 15. dubna a v noci z 31. května 1941 se konalo hromadné zatýkání v Zábřehu, Sarajevu, Mostaru, Banja-Luce, Travniku, Dubrovniku, Livně a v dalších městech. K prvním velkému masakru došlo v noci 31. května, kdy byly za města vyvezeny první skupiny význačných srbských obyvatel a zastřeleny. Tyto jarní vraždy v samotném Chorvatsku se všeobecně nazývají Glinské masakry.